Různé (stavební právo, zdravotní právo apod.)

Platné povolení k zaměstnání cizince a platné povolení k pobytu (jde o tzv. neduální zaměstnaneckou kartu, která slouží pouze jako povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR) jsou jednou ze zákonem stanovených podmínek pro oprávněné zaměstnávání cizince na území České republiky. Povolení k zaměstnání cizince vydává příslušná krajská pobočka Úřadu práce ČR podle místa výkonu práce. Zaměstnavatel při podání žádosti o povolení k zaměstnání cizince nahlašuje na Úřad práce ČR volné pracovní místo a vyplní příslušné tiskopisy, které jsou dostupné i na internetu. Lze podat žádost o prodloužení povolení k zaměstnání cizince, a to v případě, kdy nedošlo ke změně údajů o cizinci či zaměstnavateli. Žádost o prodloužení musí být doručena včas, nejdříve 90 dnů a nejpozději 30 dnů před uplynutím doby platnosti existujícího rozhodnutí s doložením všech náležitostí. Občané zemí EU, Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska ani jejich rodinní příslušníci
nepotřebují k zaměstnání v ČR povolení k zaměstnání, modrou kartu, zaměstnaneckou kartu. Povolení k zaměstnání se v současnosti vydává pouze určitým kategoriím žadatelů, jako jsou vyslaní pracovníci, sezonní pracovníci, stážisté atp. Dominantním typem pracovního povolení je v současnosti zaměstnanecká karta.

►(zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů)

Použitelné právní předpisy jsou právní předpisy sociálního zabezpečení členského státu Evropské unie/Evropského hospodářského prostoru či Švýcarska, které byly pro osobu určeny podle pravidel příslušnosti k právním předpisům stanoveným v koordinačních nařízeních. Použitelné právní předpisy stanoví příslušná instituce sociálního zabezpečení. V České republice je takovou institucí Česká správa sociálního zabezpečení. Osoby vykonávající práci v rámci států EU/EHP a Švýcarska podléhají sociálnímu systému jen jednoho členského státu. Podle těchto použitelných právních předpisů se řídí účast na pojištění dotyčné osoby, odvádí se pojistné a v souladu s nimi jsou osobě vypláceny peněžité dávky. Použitelné právní předpisy mohou být určeny i podle pravidel příslušnosti k právním předpisům stanoveným v mezinárodní smlouvě o sociálním zabezpečení, kdy půjde o právní předpisy jednoho ze států, které jsou stranami této smlouvy. Základním pravidlem je, že použitelné jsou právní předpisy toho státu, na jehož území pracuje (mohou však existovat i výjimky).

Potvrzení o žití je dokument, kterým důchodce prokazuje, že je naživu a že mu náleží výplata důchodu. Použije se v situaci, kdy důchodce bydlí v jiném státě, nežli odkud mu je důchod vyplácen. Potvrzení o žití musí zejména obsahovat vlastnoruční podpis důchodce (jeho zákonného zástupce či opatrovníka), který je ověřen příslušnou institucí ve státě, v němž důchodce bydlí, např. notářem, institucí důchodového pojištění. Zaslání potvrzení o žití je stanoveno českým právem a je základní podmínkou pro výplatu českého důchodu osobám bydlícím mimo území České republiky.

Výplata důchodu do ciziny je prováděna na základě vyplněného „Potvrzení o žití“. Výplata důchodu může být prováděna na adresu příjemce důchodu nebo na bankovní účet. Pokud jde o výplatu na adresu důchodce v cizině, je prováděna pravidelně jednou za čtvrt roku. Česká správa sociálního zabezpečení zasílá na adresu příjemce důchodu jednou ročně v prosinci formulář „Potvrzení o žití“ a lhůtou pro vrácení vyplněného a podepsaného tiskopisu je 30 kalendářních dnů ode dne doručení. Podpis na formuláři musí být úředně ověřen. Výplata důchodu na bankovní účet příjemce v cizině je prováděna výhradně na základě zaslaného „Potvrzení o žití“, a to za zpětnou dobu do konce měsíce, v němž bylo „Potvrzení o žití“ opatřeno datem a úředně ověřeným podpisem příjemce důchodu. Příjemce důchodu předkládá „Potvrzení o žití“ bez vyzvání a v časových intervalech, které si sám určí. Úřední ověření příjemce důchodu musí být u „Potvrzení o žití“ provedeno vždy orgánem nebo úřadem, který je k tomu zmocněn podle právních předpisů státu trvalého bydliště (např. místní úřad, nositelé sociálního pojištění, notář apod.),
anebo českým zastupitelským úřadem.

Potvrzení o pobírání důchodu mohou požadovat různé instituce například pro daňové účely nebo se takové potvrzení může přikládat k žádostem o poskytnutí sociálních služeb či pro získání některých slev. Potvrzení vydá na počkání v úředních hodinách okresní správa sociálního zabezpečení (v Praze územní pracoviště Pražské správy sociálního zabezpečení nebo klientské centrum České správy sociálního zabezpečení na adrese Křížová 25, Praha 5). Potvrzení lze získat také zasláním písemné žádosti na adresu ČSSZ, Křížová 25, 225 08 Praha 5 nebo e-mailem na podatelnu ČSSZ, podepsaným elektronickým podpisem. Žádost musí obsahovat číslo jednací, pod kterým je důchod vyplácen (to je rodné číslo důchodce). Potvrzení lze získat i prostřednictvím datové schránky ČSSZ či OSSZ nebo ePortálu ČSSZ pomocí služby „Potvrzení o výši a druhu pobíraného důchodu“.

Posuzování zdravotního stavu pro účely nemocenského pojištění zahrnuje posuzování dočasné pracovní neschopnosti a zdravotního stavu pro účely poskytování peněžité pomoci v mateřství, ošetřovného a vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství. Zdravotní stav pojištěnců a dalších osob (např. dětí do deseti let, o které je potřeba pečovat) posuzuje ošetřující lékař, který vydává rozhodnutí na předepsaných tiskopisech. Posuzování zdravotního stavu po uplynutí doby poskytování dávky (podpůrčí doby) posuzují lékaři orgánů nemocenského pojištění. Tito lékaři také provádějí kontrolu posuzování zdravotního stavu ošetřujícími lékaři.

Posudkový lékař posuzuje zdravotní stav na žádost orgánu sociálního zabezpečení, který rozhoduje o nároku na dávku nebo nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením či o statusu osoby zdravotně znevýhodněné (o nároku na invalidní důchod, na příspěvek na péči, na některou z dávek pro osoby se zdravotním postižením). Při zjišťovací prohlídce nebo kontrolní prohlídce hodnotí posudkový lékař zdravotní stav posuzované osoby na základě zhodnocení zpráv od ošetřujícího praktického lékaře a odborných lékařů, popř. na základě vlastního vyšetření a zjištění; v případě posuzování stupně závislosti vychází i z výsledků sociálního šetření. Posudkový lékař může posuzované osobě nařídit i další konkrétní vyšetření v konkrétním zdravotním zařízení. Posudkový lékař není při hodnocení zdravotního stavu vázán jednotlivými lékařskými zprávami, ale hodnotí zdravotní stav jako celek a v posudku se musí vyrovnat se všemi zjištěnými skutečnostmi. Výsledkem prohlídky není rozhodnutí o dávce, ale posudek. Ten slouží pouze jako podklad pro orgán sociálního zabezpečení, který vydává rozhodnutí o dávce. Pokud posuzovaná osoba nesouhlasí s posudkem, může se odvolat až proti rozhodnutí, které bylo na základě posudku vydáno, podle poučení uvedeného v tomto rozhodnutí. V odvolacím řízení posudek vydává jiný posudkový orgán.

Pokud se někdo odvolá proti rozhodnutí krajské pobočky Úřadu práce ČR v řízení, kde je třeba posoudit zdravotní stav, vydávají v odvolacím řízení posudek o zdravotním stavu posudkové komise zřízené Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR. Tyto komise posuzují zdravotní stav osoby v odvolacím řízení ve věcech státní sociální podpory, sociálních služeb, dávek pro osoby se zdravotním postižením a dále rovněž pro účely soudních žalob ve věcech důchodového pojištění. Posudková komise musí mít minimálně tři členy: předsedu komise, který je posudkovým lékařem, tajemníka posudkové komise, jenž musí mít minimálně středoškolské vzdělání, a odborného lékaře některého klinického oboru. Stejně jako u posudku posudkového lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu  není výsledkem jednání posudkové komise rozhodnutí o dávce, ale posudek o zdravotním stavu. Rozhodnutí o dávce vydá odvolací orgán sociálního zabezpečení (Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR) na základě tohoto nového posudku, popř. ve věcech důchodového pojištění nezávislý soud na základě provedeného dokazování.

Řízení o přiznání invalidního důchodu nebo zvýšení invalidního důchodu (z důvodu vyššího stupně invalidity) se zahajuje na základě podánížádosti o invalidní důchod. Tato žádost se podává prostřednictvím kontaktního pracoviště Územní správy sociálního zabezepčení. O přiznání dávky rozhoduje Česká správa sociálního zabezpečení na základě posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti žadatele od lékaře institutu posuzování zdravotního stavu. Výsledkem tohoto posouzení je posudek o invaliditě. Institut posuzování zdravotního stavu  í, který zjišťuje, jestli jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a zda došlo k poklesu pracovní schopnosti a v jakém stupni. Pokud se dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav neprokáže a neprokáže se ani pokles pracovní schopnosti nejméně o 35 %, je invalidita vyloučena. Na základě závěrů o poklesu pracovní schopnosti a stupni invalidity lékař také určí, kdy došlo ke vzniku invalidity nebo ke změně stupně invalidity. Pokud posuzovaná osoba s posudkem nesouhlasí, může se odvolat v námitkovém řízení tak, že napadne rozhodnutí o dávce, nikoli samotný posudek zdravotního stavu. Posudek totiž nemá povahu rozhodnutí. V námitkovém řízení pak posuzuje zdravotní stav jiný lékař Institutu zdravotního stavu. V námitkovém řízení pak Česká správa sociálního zabezpečení přijme na základě nového posudku rozhodnutí. Pokud ani s tímto rozhodnutím žadatel o dávku nesouhlasí, má možnost podat žalobu u soudu. Žalobu k soudu však nelze podat dříve, než je ukončeno námitkové řízení.

Poskytovateli sociálních služeb jsou organizace, které poskytují jednu nebo více sociálních služeb splňujících podmínky stanovené v zákoně, registrovaných podle tohoto zákona a poskytovaných v souladu s ním. V případě nesplnění podmínek registrace (nebo jejich porušení a odebrání registrace) není na službu pohlíženo jako na sociální službu podle zákona o sociálních službách a její kvalitu nemohou garantovat instituce státní správy a krajské samosprávy, které kontrolují kvalitu sociálních služeb. Poskytování sociálních služeb předpokládá nejen splnění zákonných podmínek týkajících se samotné poskytované sociální služby (tj. splnění
podmínek nutných pro registraci služby, její registrace a následné poskytování služby v souladu s ní), ale i splnění některých požadavků, které musejí být splněny za celou organizaci (např. bezúhonnost právnické osoby). Poskytovatelem sociálních služeb mohou být při splnění stanovených podmínek právnické osoby (Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, kraje, obce a jimi zřizované organizace, nestátní organizace) i fyzické osoby.

►(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)