Jako typický příklad řešení problematiky kamerových systémů v bytových domech lze uvést kontrolu, kterou prováděla inspektorka Úřadu na základě stížnosti ve dvou činžovních domech, jejichž vlastníkem bylo společenství vlastníků. V obou domech byl instalován kamerový systém se záznamem, který se skládal ze čtyř kamer a digitálního videorekordéru.
Dvě kamery byly instalovány do suterénních prostor (po jedné v každém domě) a 2 kamery do prostor schodiště do 1. patra (v době kontroly byly vypnuté). Účelem, dle sdělení kontrolovaných, bylo zamezit nepořádku na chodbě domu, u poštovních schránek, snaha o zamezení používání osobních výtahů popeláři, v důsledku kterého docházelo k poškozování výtahu – záznamy chtěli kontrolovaní použít pro následné jednání s popeláři, dále k ochraně majetku obecně, včetně získání informací o osobách, které nemají oprávnění vstupu do sledovaných prostor. Digitální videorekordér typu AVC785 se záznamem na pevný disk byl instalován v kanceláři společenství, k ovládání videorekordéru sloužil notebook, instalovaný v kanceláři společenství vlastníků. Kamerový systém byl v nepřetržitém provozu 24 hodin denně. Doba uchovávání pořízených záznamů byla cca 10 dnů, tato doba nebyla určena nastavením parametrů kamerového systému, ale kapacitou pevného disku videorekordéru, kdy po jeho zaplnění se automaticky mazaly nejstarší uložené záznamy. Doba uchování tak mohla kolísat dle četnosti pořizování nových záznamů. Společenství neprokázalo, že disponuje souhlasem všech obyvatel domů se zpracováním jejich osobních údajů prostřednictvím kamerového systému se záznamem.
Inspektorka Úřadu v kontrolním protokolu konstatovala, že kamerový systém se záznamem, tak jak byl v domech instalován a nastaven, sleduje a zaznamenává neustále činnost osob ve sklepních prostorách Domů, dále pak je zamýšleno shromažďovat a zpracovávat záznamy o aktivitách každého, kdo do Domů vstupuje, nebo z Domů odchází (kamery na podestách do 1. patra). Vzhledem k tomu, že se jedná o dva rozdílné prostory, zvážila kontrolující inspektorka míru zásahu do soukromého a osobního života sledovaných osob v daných prostorách a jeho proporcionalitu vzhledem ke stanovenému účelu pro každý prostor zvlášť. Zároveň konstatovala, že vlastní shromažďování osobních údajů kamerovým systémem se záznamem uvedeným způsobem přitom zcela postrádá preventivní funkci ve smyslu přímého zabránění či odvrácení nežádoucích aktivit, jeho funkce je omezena pouze na odstrašení potencionálního pachatele. Osobní údaje, resp. záznamy z kamerového systému, shromážděné v prostorách domu v rozsahu zjištěném v průběhu kontroly, tak mohou sloužit pouze jako podpůrný prostředek pro následné objasnění či vyšetření incidentů, nemohou však samy o sobě zajistit žádoucí ochranu ve smyslu účelů, které byly určené společenstvím, tedy zabránit nežádoucímu jednání. Vlastností kamerového systému, vyplývající z jeho podstaty, je to, že nepřetržitě shromažďuje záznamy o všech aktivitách veškerých osob, které jsou právě v dosahu jednotlivých kamer, nezávisle na tom, zda se jedná o aktivity v souladu, či rozporu s určeným účelem. Důsledkem této vlastnosti pak je to, že pouze nepatrný zlomek shromážděných a uchovávaných kamerových záznamů obsahuje údaje, které mohou být využity k naplnění určeného účelu, zbytek je shromážděn a uchováván nadbytečně, a to za cenu více než nepřiměřeného zásahu do soukromí dotčených osob. V případě pořizování záznamu ve sklepních prostorách konstatovala, že zásah do soukromého a osobního života není značný, protože do uvedených prostor vstupují dotčené osoby pouze nepravidelně a málo často, přičemž jejich aktivita se zpravidla omezuje pouze na vyhození odpadu do popelnic. Tyto prostory nejsou průchozí, tj. neslouží pro vstup do dalších částí domů, kam by dotčené osoby musely nezbytně vstupovat. Z hlediska stanoveného účelu, tedy kontroly vstupu a pobytu neoprávněných osob a jejich nežádoucích aktivit, je možno dané prostory posoudit jako mírně rizikové, neboť společenství již dříve realizovalo účinné opatření pro zabránění vstupu neoprávněných osob do Domů (uzamykatelné mříže u vstupu). Na základě tohoto zvážení lze na předmětné zpracování aplikovat výjimku dle § 5 odst. 2 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb. Současně je však nezbytné posuzovat aplikaci této výjimky jako hraniční případ, neboť i při běžné činnosti, jako je vynášení odpadu, může dojít k situaci, jejíž zveřejnění by mohlo dotčenou osobu značně poškodit. V případě zamýšleného pořizování záznamů z kamer, instalovaných na podestách schodišť do prvního patra Domů, uvedla, že je nezbytné nejprve konstatovat, že oblast ochrany soukromí každého jednotlivce není vázána pouze na vnitřní prostory jeho bytu, ale i na prostory, kterými daný jedinec musí nezbytně procházet, aby mohl vstoupit do vlastního obydlí nebo ho opustit. Dotčené osoby přitom nemají možnost volby, jak vstoupit do svého bytu nebo ho opustit, aniž by o tom byl pořízen záznam. Kamery by sledovaly dotčenou osobu v prostoru mezi vstupem do chodby Domů a vstupem do výtahu nebo na schodiště do obytné části Domů, přičemž pro vstup do obytné části Domů neexistuje alternativní cesta. Současně je nutno zdůraznit, že sledování by bylo až na výjimky soustavné a dlouhodobé, nikoliv nahodilé či jednorázové, a proto by bylo možné ze shromážděných záznamů snadno získat informace, zneužitelné k poškození některého ze sledovaných subjektů údajů, k čemuž značně přispívá i to, že záznamy jsou automaticky opatřovány údajem o datu a čase. Pořizování záznamů prostřednictvím kamerového systému za uvedených podmínek a uvedeným způsobem je nutno posuzovat jako zasahující vysokou měrou do osobního a soukromého života obyvatel domu, tedy jako velmi invazivní. Z hlediska dosažení stanoveného účelu, tedy ochrany majetku společenství, majetku obyvatel domů a jejich zdraví a bezpečnosti je nutno konstatovat, že při daném nastavení kamer by byl sledován pouze omezený prostor a vybavení domů. Jak již bylo uvedeno výše, funkce by se omezila pouze na odstrašení případného pachatele a následné zdokumentování nežádoucího jednání pro účely vyšetřování, v žádném případě by však toto jednání nebylo možno přímo odvrátit.
Dle inspektorky Úřadu by bylo zpracování osobních údajů společenstvím prostřednictvím kamerového systému se záznamem v popsaném rozsahu a popsaným způsobem prostřednictvím kamer na podestách natolik významným a hrubým zásahem do soukromého a osobního života subjektů údajů, přičemž tento zásah by byl neúměrný dosaženému účinku, že na něj nelze aplikovat ustanovení výjimky uvedené v § 5 odst. 2 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb. Zpracováním osobních údajů bez souhlasu subjektů údajů prostřednictvím záznamů z kamer na podestách by společenství porušilo povinnost uloženou v § 5 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb.
Komentáře vytvořeny pomocí CComment