Různé (stavební právo, zdravotní právo apod.)

Sezonní práce je výkon činnosti, která je vázána na určitou roční dobu podle opakující se události nebo typu událostí na základě sezonních podmínek (např. zemědělství, zahradnictví, cestovní ruch), v jejichž průběhu jsou potřeby, pokud jde o pracovní sílu, podstatně větší než u běžného typu činnosti. Sezonní práce jsou tak ze své podstaty dočasné a krátkodobé, čemuž odpovídá i druh a charakter pracovních smluv.

Sdíleným zprostředkováním zaměstnání se rozumí zprostředkování zaměstnání uchazečům o zaměstnání krajskou pobočkou Úřadu práce ČR prostřednictvím agentury práce. Uchazeče o zaměstnání může krajská pobočka Úřadu práce ČR zařadit do sdíleného zprostředkování zaměstnání na základě individuálního akčního plánu a předchozího písemného souhlasu uchazeče.

Sčítání dob pojištění je jedním ze čtyř základních principů koordinace sociálního zabezpečení podle evropského práva či mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení (dalšími jsou princip rovného zacházení, princip použití/aplikace právního řádu jediného státu, princip zachování nabytých práv). Používá se v případě, kdy je potřeba pro nárok na dávku nebo její výpočet zohlednit dobu pojištění, kterou žadatel v minulosti získal v zahraničí (tj. v jiném státě, kde dříve pracoval). Příslušná/kompetentní instituce pak přihlédne v nezbytném rozsahu k dobám pojištění, zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení získaným podle právních předpisů jiného státu, jako by tyto doby byly získány podle právních předpisů této příslušné/kompetentní instituce.

Fyzické nebo právnické osoby se nesplněním některých povinností uložených zákonem o nemocenském pojištění dopouštějí přestupku nebo správního deliktu. Sankcí za přestupky a správní delikty jsou pokuty, které jsou odstupňovány podle závažnosti porušení povinnosti v sazbách do 10.000, do 20.000, do 50.000 a do 100.000 Kč. Pojištěnci, který porušil léčebný režim nebo neposkytl součinnost při kontrole léčebného režimu, může být kráceno nebo odňato nemocenské. Za porušení léčebného režimu v prvních 14 dnech dočasné pracovní neschopnosti mu může být uložena pokuta za přestupek ve výši do 20.000 Kč.

Samostatná výdělečná činnost může mít charakter samostatné výdělečné činnosti hlavní nebo samostatné výdělečné činnosti vedlejší. Pokud není dán důvod pro označení samostatné výdělečné činnosti za vedlejší, je považována za činnost hlavní. O vedlejší činnost jde, pokud kromě výkonu samostatné výdělečné činnosti osoba vykonává zaměstnání, má nárok na výplatu invalidního důchodu nebo je jí přiznán starobní důchod. Dále je znakem vedlejší činnosti to, že osoba pobírá rodičovský příspěvek nebo peněžitou pomoc v mateřství, nemocenské z důvodu těhotenství nebo jde o osobu pečující o osobu mladší deseti let, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo o osobu, jež je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), pokud osoba, která je závislá na pomoci jiné osoby, je osobou blízkou nebo žije s osobou samostatně výdělečně činnou ve společné domácnosti. Důvodem pro označení výdělečné činnosti za vedlejší je také to, že jde o nezaopatřené dítě nebo o osobu vykonávající vojenskou službu (pokud není osoba vojákem z povolání). Důvodem vedlejší samostatné výdělečné činnosti není předdůchod.

Rozhodný příjem je měsíční částka sjednaného započitatelného příjmu ze zaměstnání, která je rozhodná pro účast na nemocenském pojištění. Pro rok 2021 činí rozhodný příjem 3 500 Kč. Rozhodný příjem se zvyšuje za podmínek stanovených zákonem. Pokud měsíční sjednaný započitatelný příjem dosahuje alespoň částky 3 500 Kč, je zaměstnanec účasten nemocenského pojištění ode dne vstupu do zaměstnání až do skončení zaměstnání bez ohledu na výši započitatelného příjmu dosahovaného v jednotlivých kalendářních měsících. Pokud je příjem ze zaměstnání sjednán na částku nižší, popř. není sjednán vůbec, jde o zaměstnání malého rozsahu. Rozhodný příjem neplatí pro účast na nemocenském pojištění z titulu dohody o provedení práce (viz heslo „Pojištění zaměstnanců činných  na základě dohody o provedení práce“).

Rozhodnutí ve věcech dočasné pracovní neschopnosti vydává ošetřující lékař na předepsaných tiskopisech. Část těchto tiskopisů, která je určena zaměstnavateli, nesmí obsahovat údaj, ze kterého lze dovodit diagnózu pacienta. Nárok na dávky v době nemoci se uplatňuje tiskopisem Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, který má pět dílů. I. díl – Hlášení OSSZ o vzniku dočasné pracovní neschopnosti – zasílá lékař okresní správě sociálního zabezpečení. II. díl – Průkaz práceneschopného pojištěnce a hlášení OSSZ o ukončení dočasné pracovní neschopnosti – si pojištěnec ponechá po dobu dočasné pracovní neschopnosti u sebe. Po ukončení pracovní neschopnosti jej odevzdá lékaři, který jej zašle příslušné okresní správě sociálního zabezpečení jako oznámení o ukončení pracovní neschopnosti. III. díl – Hlášení zaměstnavateli o vzniku dočasné pracovní neschopnosti – odevzdá zaměstnanec zaměstnavateli a takto uplatní nárok na náhradu mzdy. IV. díl – Žádost o nemocenské – odevzdá zaměstnanec zaměstnavateli, který ji pošle okresní správě sociálního zabezpečení, pokud dočasná pracovní neschopnost trvá déle než 14 dnů. Tímto tiskopisem se uplatňuje nárok na nemocenské. V. díl – Rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti – hlášení zaměstnavateli – odevzdá zaměstnanec svému zaměstnavateli po ukončení dočasné pracovní neschopnosti.

Za rozhodnutí příslušného orgánu o svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů se pro účely posuzování nároku na dávky státní sociální podpory považuje rozhodnutí soudu o:

• svěření dítěte do péče jiné osoby,
• osvojení dítěte,
• předání dítěte do péče budoucího osvojitele,
• předání dítěte osvojiteli do péče před osvojením,
• jmenování fyzické osoby poručníkem dítěte,
• svěření dítěte do pěstounské péče a do pěstounské péče na přechodnou dobu,
• svěření dítěte do předpěstounské péče zájemci o pěstounskou péči,
• nařízení předběžného opatření o péči o dítě.

►(zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře)

Rozhodné období vymezuje dobu, za kterou se zjišťují údaje (vyměřovací základ a vyloučené dny) pro výpočet dávky nemocenského pojištění. Rozhodným obdobím je zpravidla 12 kalendářních měsíců před vznikem sociální události. U zaměstnanců se rozlišují ještě další tři případy určení rozhodného období. Pokud zaměstnání netrvalo alespoň 12 kalendářních měsíců, je rozhodným obdobím období od vstupu do zaměstnání do konce kalendářního měsíce před vznikem sociální události. Jestliže sociální událost vznikla v měsíci, ve kterém zaměstnanec nastoupil do zaměstnání, je rozhodným obdobím období od vstupu do zaměstnání do konce kalendářního měsíce, v němž došlo k nástupu do zaměstnání nebo do skončení zaměstnání. Poslední způsob vymezení rozhodného období nastává, pokud  není v rozhodném období 12 kalendářních měsíců alespoň sedm započitatelných dnů (kalendářních dnů snížených o vyloučené dny) nebo v něm není žádný vyměřovací základ. V tomto případě je rozhodným obdobím první předcházející kalendářní rok s alespoň 30 započitatelnými dny. U dohody o provedení práce a u zaměstnání malého rozsahu začíná rozhodné období dnem nástupu do zaměstnání, i když v daném měsíci nebyl zaměstnanec účasten nemocenského pojištění. U těchto typů zaměstnání se do rozhodného období zahrnují všechny kalendářní měsíce a příjmy do nich zúčtované, i když z nich nebylo odvedeno pojistné proto, že zaměstnanec nebyl nemocenského pojištění účasten.

Rozhodné období určuje, ze kterého období života se při výpočtu důchodu zohledňují dosažené vyměřovací základy. Začíná 1. ledna kalendářního roku, který bezprostředně následuje po roce, v němž dosáhl pojištěnec věku 18 let, a končí 31. prosince kalendářního roku, který bezprostředně předchází roku přiznání důchodu. Do rozhodného období se však nezahrnuje období před rokem 1986.