Různé (stavební právo, zdravotní právo apod.)

Sociálně vyloučenou lokalitou se rozumí území nebo oblast obývaná významnou měrou osobami, které jsou sociálně vyloučené nebo jsou ohrožené sociálním vyloučením. Sociálně vyloučené lokality se velice často vyznačují velmi specifickými územními a sociálními charakteristikami. Může jít např. o některé z těchto charakteristik:

• vyšší míra nezaměstnanosti, větší počet dlouhodobě nezaměstnaných osob, osob obtížně uplatnitelných na trhu práce apod.,
• nedostatek pracovních příležitostí a legálních možností obživy, málo kvalifikovaná a špatně placená pracovní místa, nepříznivá příjmová situace jednotlivců a rodin a jejich závislost na příjmech ze systému sociálního zabezpečení,
• celkově nižší úroveň vzdělanosti, častější problémy se školní docházkou, vyšší počet dětí, které nedokončí základní vzdělání,
• vyšší kriminalita a častější výskyt společensky nežádoucích jevů, narušené rodinné či sousedské vztahy,
• nevyhovující nebo havarijní stav obytných objektů, nefungující trh s bydlením, bydlení v nevyhovujících prostorách, v ubytovnách apod.,
• horší dostupnost veřejných či jiných služeb a obtížný přístup ke službám,
• špatné dopravní spojení s jinými oblastmi a regiony, izolovanost území, nedostatek vnějších kontaktů nebo přímo nepřátelství ze strany osob žijících v blízkosti sociálně vyloučené lokality,
• potřeba realizace podpůrných programů nebo specificky zacílených programů apod.

Sociálně terapeutické dílny patří mezi služby sociální prevence. Jsou určeny osobám se sníženou soběstačností z důvodu zdravotního postižení, které mají ztížené uplatnění na trhu práce. Sociálně terapeutické dílny dlouhodobě a pravidelně podporují uživatele těchto služeb ve zdokonalování jejich pracovních návyků a dovedností s využitím sociálně pracovních terapeutických přístupů a metod. Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

• pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
• poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,
• nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění
• a podpora vytváření a zdokonalování základních pracovních návyků a dovedností.

Při poskytování služby mohou být zajištěny i další činnosti. Služba je poskytována ambulantní formou. Poskytnutí stravy nebo pomoc při jejím zajištění jsou u této služby zajišťovány za úhradu, a to v maximální výši, která je stanovena ve vyhlášce k zákonu o sociálních službách.

►(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

►(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Sociálně terapeutické činnosti je označení pro jednu z činností při poskytování sociálních služeb. Tato činnost je vykonávána při poskytování 23 z celkového počtu 33 druhů sociálních služeb a u různých druhů sociálních služeb může mít odlišné zaměření, obsah (tj. konkrétní úkony, které jsou při vykonávání této činnosti činěny) a cíle. Činnost zahrnuje tyto různé úkony nebo jejich skupiny (u některých druhů sociálních služeb připadají v úvahu dvě nebo více uvedených možností nebo jejich částí):

• poskytnutí poradenství v oblastech orientace v sociálních systémech, práva, psychologie a v oblasti vzdělávání,
• socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících
  sociální začlenění osob,
• aktivity zaměřené na budování a rozvoj pracovních návyků a dovedností nezbytných pro integraci osob na trh práce,
• výchovné, vzdělávací a volnočasové aktivity,
• pořádání setkání a pobytových kurzů pro rodiny,
• psychosociální podpora,
• podpora výměny zkušeností,
• krizová intervence (tj. postupy směřující ke zvládnutí naléhavé krizové životní situace v její nejtěžší fázi) a další socioterapeutické činnosti,
  jejichž poskytování vede k překonání krizového stavu,
• poskytování informací o rizicích spojených se současným způsobem života a jejich snižování prostřednictvím metod založených na
  přístupu minimalizace škod
• a pracovní terapie a další socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k trvalé abstinenci, prevenci relapsu (tj. opětovného návratu
  ke zdraví škodlivému životnímu stylu po určitém období abstinence).

►(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením patří mezi služby sociální prevence. Jsou určeny osobám v důchodovém věku nebo osobám se zdravotním postižením ohroženým sociálním vyloučením. Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

• zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
• sociálně terapeutické činnosti
• a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Při poskytování služby mohou být zajištěny i další činnosti. Služba může být poskytována terénní, případně ambulantní formou. Služba je poskytována bezplatně.

►(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi patří mezi služby sociální prevence. Jsou určeny rodině s dítětem, u kterého je jeho vývoj ohrožen v důsledku dopadů dlouhodobě krizové sociální situace, již rodiče nedokážou sami bez pomoci překonat a u kterého existují další rizika ohrožení jeho vývoje. Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

• výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
• zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
• sociálně terapeutické činnosti
• a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Při poskytování služby mohou být zajištěny i další činnosti. Služba může být poskytována terénní, případně ambulantní formou. Služba je poskytována bezplatně.

►(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

Cílem služeb sociální prevence je zabránit sociálnímu vyloučení u osob, které jsou jím ohrožené. Sociální služby v této kategorii jsou zaměřeny na předcházení nebo řešení velmi různorodých nepříznivých sociálních situací vedoucích k sociálnímu vyloučení. Uživateli služeb sociální prevence tak je velmi široký okruh osob v nepříznivé sociální situaci, které řeší často velmi odlišné životní situace a v nepříznivé situaci se mohly nebo mohou ocitnout z více různých důvodů (např. v důsledku krizové sociální situace, životních návyků a způsobu života vedoucího ke konfliktu se společností, v důsledku sociálních dopadů, které má život v sociálně znevýhodňujícím prostředí, nebo tím, že uplatnění jejich práv a oprávněných zájmů ohrozila nebo ohrožuje trestná činnost jiné fyzické osoby). Služby sociální prevence chrání jejich uživatele před vznikem nepříznivé sociální situace nebo jim ji pomáhají překonat a chrání společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů. Platná právní úprava rozlišuje 18 druhů sociálních služeb spadajících do této kategorie. Ze služeb sociální prevence jsou bezplatně poskytovány:

• raná péče,
• telefonická krizová pomoc,
• tlumočnické služby,
• krizová pomoc,
• sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi,
• sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením,
• terénní programy
• a sociální služby v kontaktních centrech, nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež a v intervenčních centrech.

Dalších sedm služeb sociální prevence je poskytováno bezplatně s výjimkou stravy nebo stravy a ubytování, které u těchto služeb hradí uživatel služby. Jde o:

• azylové domy (úhrada za ubytování a stravu nebo pomoc při jejím zajištění),
• domy na půl cesty (úhrada za ubytování a stravu nebo pomoc při jejím zajištění),
• terapeutické komunity (úhrada za ubytování a stravu nebo pomoc při jejím zajištění),
• služby následné péče (úhrada za ubytování a stravu nebo pomoc při jejím zajištění),
• nízkoprahová denní centra (úhrada za stravu nebo pomoc při jejím zajištění),
• sociálně terapeutické dílny (úhrada za stravu nebo pomoc při jejím zajištění)
• a sociální rehabilitaci (úhrada za ubytování a stravu nebo pomoc při jejím zajištění).

Noclehárny mohou uživatelé této služby využívat za úhradu.

►(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

Cílem služeb sociální péče je podpora při zajištění fyzické a psychické soběstačnosti osoby závislé na péči, tak aby tato osoba měla možnost žít ve svém přirozeném sociálním prostředí a mohla se v nejvyšší možné míře zapojit do běžného života společnosti. V případech, kdy situace osoby neumožňuje dosažení tohoto cíle, se sociální služby spadající do této kategorie zaměřují na zajištění důstojného prostředí a zacházení. Uživateli služeb sociální péče tak jsou především osoby, které mají omezené schopnosti postarat se o vlastní osobu, dokázat řešit běžné životní situace vlastními silami nebo se zapojit do běžného života společnosti z důvodu věku, dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, zdravotního postižení, psychického onemocnění apod. Služby sociální péče jsou tak určeny především seniorům a osobám se zdravotním postižením. Platná právní úprava rozlišuje 14 druhů sociálních služeb spadajících do této kategorie, jimiž jsou:

• osobní asistence,
• pečovatelská služba,
• tísňová péče,
• průvodcovské a předčitatelské služby,
• podpora samostatného bydlení,
• odlehčovací služby,
• centra denních služeb,
• denní stacionáře,
• týdenní stacionáře,
• domovy pro osoby se zdravotním postižením,
• domovy pro seniory,
• domovy se zvláštním režimem,
• chráněné bydlení
• a sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče.

Služby sociální péče jsou jejich uživatelům poskytovány za úhradu, maximální výše úhrad za vykonávání některých činností při poskytování služby je regulována vyhláškou.

►(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

►(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Služby následné péče jsou určeny osobám s chronickým duševním onemocněním a osobám závislým na návykových látkách, které

• absolvovaly lůžkovou péči ve zdravotnickém zařízení (psychiatrická léčebna, psychiatrické oddělení nemocnice),
• absolvovaly léčebný program (ambulantní léčba, terapeutická komunita),
• podrobují se některému z uvedených léčebných programů nebo
• abstinují.

Při poskytování služby jsou vždy vykonávány tyto činnosti:

• sociálně terapeutické činnosti,
• zprostředkování kontaktu se společenským prostředím
• a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Pokud je služba poskytována v pobytové formě, jsou její součástí vždy také tyto činnosti:

• poskytnutí ubytování
• a poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy.

Při poskytování služby mohou být zajištěny i další činnosti. Služba může být poskytována ambulantní a pobytovou formou. V případě poskytování služby v pobytové formě jsou ubytování a strava (pomoc při jejím zajištění) poskytovány za úhradu, a to v maximální výši, která je stanovena ve vyhlášce k zákonu o sociálních službách.

►(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)

►(vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách)

Osiřelému dítěti vzniká nárok na sirotčí důchod. Nárok na sirotčí důchod náleží osiřelému dítěti, pouze pokud měl zemřelý nárok na starobní důchod nebo splňoval podmínky pro nárok na invalidní důchod. Výše sirotčího důchodu je stanovena jako součet základní výměry a procentní výměry důchodu. Základní výměra pro rok 2021 je stanovena jako 3 550 Kč. Procentní výměra sirotčího důchodu se určí ve výši 40 % procentní výměry starobního důchodu nebo 40 % procentní výměry invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, na který měla nebo by měla nárok zemřelá osoba v době úmrtí. Nárok na sirotčí důchod může mít pouze takové dítě, které je nezaopatřené. Pokud již dítě nesplňuje tuto podmínku, nárok na důchod zaniká. Nárok na důchod zaniká i v případě osvojení. Žádost o důchod podává osoba, která je podle zákona či rozhodnutí soudu pověřena zastoupením dítěte. Jestliže je však osiřelé dítě zletilé (je mu více než 18 let), podává žádost samo. Žádost se podává u okresní správy sociálního zabezpečení. Ten, kdo podává žádost o důchod, předkládá doklady zemřelého rodiče i nezaopatřeného dítěte.

Schopnost orientace v prostředí je jednou z deseti oblastí, jež jsou důležité pro obstarání a zvládání nejdůležitějších životních potřeb a pro které je v zákoně o sociálních službách používáno označení „základní životní potřeby“. Je hodnocena při posuzování stupně závislosti u osoby žádající o příspěvek na péči nebo u příjemce příspěvku na péči, u něhož nastala potřeba přešetření stupně závislosti. Sociální pracovník ji zjišťuje nebo ověřuje také v případě, že osoba závislá na péči žádá o poskytování některých druhů sociálních služeb (např. pobytové sociální služby) nebo jí tyto služby již jsou poskytovány. Toto posuzování umožňuje ověřit, zda poskytovaná sociální služba, způsob jejího poskytování a forma poskytování služby odpovídají individuálním potřebám uživatele sociální služby. Při posuzování schopnosti orientace jsou posuzovány fyzické schopnosti osoby (zrak a sluch) a psychické předpoklady či omezení (mentální postižení, duševní onemocnění), které mohou mít vliv na schopnost osoby orientovat se v prostředí.

►(zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách)