Je třeba přiznat, že občas v praxi stále ještě mylný dojem o existenci spádových území přetrvává. Ačkoliv se svého času tento pojem v zákoně ještě vyskytoval, reálně byla rajonizace pacientů podle spádových oblastí zrušena už někdy v 90. letech minulého století. Již dlouhou dobu platí pacientovo právo na svobodnou volbu poskytovatele či zdravotnického zařízení, který je schopen poskytnout takovou péči, která adekvátně
odpovídá zdravotnímu stavu pacienta, i když nikoliv bezbřeze, existují zákonné důvody, pro které může poskytovatel odmítnout přijetí pacienta do péče. Tyto důvody jsou uvedeny v § 48 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, v platném znění, podle něhož poskytovatel,
kterého si pacient zvolil, může odmítnout přijetí pacienta do péče, pokud:
a) by přijetím pacienta bylo překročeno únosné pracovní zatížení nebo jeho přijetí brání provozní důvody, personální zabezpečení nebo technické a věcné vybavení zdravotnického zařízení; překročením únosného pracovního zatížení se rozumí stav, kdy by zajištěním zdravotních služeb o tohoto pacienta došlo ke snížení úrovně kvality a bezpečnosti zdravotních služeb poskytovaných pacientům již přijatým,
b) by vzdálenost místa pobytu pacienta neumožňovala v případě poskytování zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství a praktické lékařství pro děti a dorost výkon návštěvní služby,
c) není pojištěncem zdravotní pojišťovny, se kterou má poskytovatel uzavřenu smlouvu podle zákona o veřejném zdravotním pojištění; toto právo se nevztahuje na pojištěnce z jiných států Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru, Švýcarské konfederace či ze států, se kterými má
Česká republika uzavřenu smlouvu o sociálním zabezpečení, zahrnující ve věcném rozsahu nároky na zdravotní péči.
Pouze je-li naplněn jeden ze tří výše uvedených důvodů (žádný jiný), může poskytovatel svého práva odmítnout přijetí pacienta využít a pacientovi o této skutečnosti vystavit písemné potvrzení s uvedením jednoho z oněch tří důvodů. Je nutno rovněž dodat, že podle § 48 odst. 3 téhož zákona poskytovatel nesmí odmítnout přijetí pacienta do péče, jde-li o pacienta, kterému je třeba poskytnout neodkladnou péči, jde-li o porod nebo jde o zdravotní služby, které jsou nezbytné z hlediska ochrany veřejného zdraví nebo ochrany zdraví při práci, dále jde-li o krizové situace nebo výkon ochranného léčení nařízeného soudem, pokud jiný právní předpis nestanoví jinak.
Konkrétně k vašemu dotazu na odmítnutí provedení vyšetření ze strany nemocnice, do které se pacient s žádankou ambulantního lékaře dostavil – takové odmítnutí z důvodu, že na základě adresy bydliště patří pacient spádově jinam, je tedy nezákonné a nemá jakoukoliv zákonnou oporu. Ve vámi popisovaném případě je rovněž otázkou, zda pacient vyžadující „statim“ vyšetření neměl být přijat i bez případné diskuse o spádových územích neboli zda pacientův zdravotní stav nevyžadoval poskytnutí neodkladné péče. Uvedení požadavku „statim“ na vaší žádance jistě muselo
mít nějakou oporu ve vašem odborném nálezu, a jak již bylo výše uvedeno, pacienta, jehož zdravotní stav vyžaduje poskytnutí neodkladné péče, odmítnout nelze ani na základě jednoho ze tří možných zákonných důvodů. Neodkladnou péči definuje citovaný zákon v ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) jako takovou péči, jejímž účelem je zamezit nebo omezit vznik náhlých stavů, které bezprostředně ohrožují život nebo by mohly vést
k náhlé smrti nebo vážnému ohrožení zdraví nebo způsobují náhlou nebo intenzivní bolest nebo náhlé změny chování pacienta, který ohrožuje sebe nebo své okolí.
Mgr. Bc. Miloš Máca,
právník-specialista, právní kancelář ČLK
Komentáře vytvořeny pomocí CComment