Jsem matkou 16-ti letého syna, který je 4. týden dobrovolně hospitalizován v psychiatrické léčebně (PL). Syn má poruchu autistického spektra (Aspergerův syndrom) a k hospitalizaci bylo přistoupeno z důvodu úzkostného vyhýbavého chování (přestal zvládat docházku do 9. třídy ZŠ).
Bohužel již od počátku jsme se nepohodly s paní primářkou, neboť jsem odmítla farmakoterapii (dosud léky špatně snášel) - v informovaném souhlasu "Prohlašuji, že souhlasím… s léčebnými výkony (farmakoterapie, psychoterapie…) "- jsem výraz "farmakoterapie" škrtla. Několikrát jsem e-mailem, osobně i písemně s podpisem medikaci odmítla. Negativní revers na farmakoterapii pí prim. ovšem nedovolila sepsat. Dále jsem požádala, aby mé dítě mohlo nosit vlastní čisté oblečení (měl alergii na prací prášek), aby mu nebylo nuceno maso, aby mu bez mé přítomnosti nebyly prováděny invazivní zákroky (odběr krve atp.) a protože bylo vše bez vysvětlení zamítnuto (jen suché konstatování, že to je součást léčebného režimu), dovolila jsem si požádat o vysvětlení, proč vnitřní řád neumožňuje dodržovat některá konkrétní práva hospitalizovaného dítěte (dle paní primářky jde z mé strany jen o účelné vyžadování výjimek a záměrné diktování postupu léčby). Děti mají také mimochodem nařízeno nepopisovat rodičům, co se děje v PL a sestry za účelem cenzury čtou dopisy dětí. Bohužel bez naprostých zábran i nahlas přede všemi! Domnívám se, že toto jednání je značně neetické. Navíc je omezen i telefonický kontakt rodičů na pouhých 10 minut 2x týdně. V případě, že dítě "zlobí", čili je v režimovém systému špatně ohodnoceno, omezuje PL kontakt dítěte s rodičem při osobní návštěvě za trest jen na 30 minut (jinak jsou povoleny so+ne celé 2 hodiny). Také jsem PL upozornila na faktické nesrovnalosti v informacích na webu PL a ve zvacím dopise s řádem vyvěšeným v PL. Jako hřebíček do rakve jsem přes výrazný odpor paní primářky oficiálně požádala o nahlédnutí do zdravotní dokumentace syna. Toto v důsledku vedlo (dle mého posouzení) až k osobní nevraživosti paní primářky a jejím následným krokům. Ač jsme se při příjmu dohodly, že zkusíme 3 týdny léčby a pokud to nebude vyhovovat, tak se dohodneme na ukončení, nyní se z dobrovolné hospitalizace pokouší zařídit hospitalizaci nařízenou. Nevydala mi dítě ani na negativní revers, naopak mě označila za nespolupracující matku a nekritickou k situaci. Uvedla: "Nedoporučuji propuštění pacienta do ambulantní péče, hlásím držení pacienta na oddělení proti vůli zákonného zástupce na Okresní soud v Olomouci." Paní primářka v nesouhlasu jako důvod uvádí, že můj syn "je nevyzpytatelný, informace od matky nejsou pro oddělení korespondující s dalšími objektivními údaji, existuje riziko sebeohrožení nebo ohrožení okolí při aktuálním propuštění", tedy, že by mohl být svému okolí nebezpečný (ačkoliv dle mnou ofocené zdrav. dokumentace se v PL agresivně vůbec neprojevil a spolupracuje). Tyto úsudky uvádí proto, že při školní propustce, která pro něj byla velmi stresující (hospitalizace je pro úzkostné vyhýbání se škole) napsal, že si přeje, aby jistá konkrétní osoba zemřela. (Tyto informace napsala do PL škola, která si nepřeje, aby se do výuky vrátil). Revers takto koncipovaný jsem nepodepsala, podepsala jej sestra jako svědek. Z PL jsem totiž chtěla syna přes "nedoléčení" odvést zejména proto, že paní primářka mému synovi během léčby např. sdělila, že "Ať si nemyslí, že bude v invalidním důchodu sedět doma na zadku a chodit na poštu pro složenku a jíst chleba za její peníze." (Syn žijící v době elektronických komunikací doteď pojem složenka ani neznal!). Mně sdělila hned v počátku před jakýmkoliv vyšetřením, že synovu "Dg. zcela jistě přehodnotíme" a také mi narovinu řekla, že se mě bojí, protože ze mě cítí, že jsem typ, co si určitě bude stěžovat a to ona si líbit nenechá. Pokud se jí dovolím na něco zeptat, tak mi řekne, že mi na to nebude odpovídat, protože nechci informace, ale prý se pouze snažím s ní bojovat o moc. A údajně své dítě účelně manipuluji, aby nespolupracovalo. Čili nemám v ní jako terapeuta absolutně důvěru, chtěla jsem pokračovat ambulantně a přeřadit syna do speciální školy. Postoj paní primářky se mi proto jeví až jako osobní nevraživost vůči mé osobě a tím bohužel i mému synovi. Je to moje domněnka, kterou ale nedokážu. Bohužel možnost získat znalecký posudek na syna od někoho objektivního je asi značně omezena, paní primářka je totiž sama soudním znalcem a obávám se, že je tedy i jisté riziko, že soudní znalec může být ovlivněn třeba skutečností, že paní doktorku zná. Jen uvádím pro formu, že já se na žádnou duševní chorobu sama neléčím, pracuji 10 let ve stejné firmě, soc. dávky nepobírám a nesnažím se pro něj získat invalidní důchod. Je tedy v takovém případě přece jen nějaká šance se bránit? Nebo je opravdu "Spravedlnost slepá"? Děkuji. Halina
Komentáře vytvořeny pomocí CComment