Nejprve se zastavíme u pojmu lege artis. V ustanovení § 4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách v platném znění, je definován pojem náležitá odborná úroveň neboli lege artis, a to takto: „Náležitou odbornou úrovní se rozumí poskytování zdravotních služeb podle
pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.“ Odpovědět na otázku, jaký postup je v souladu s uznávanými medicínskými postupy a jaký není, je možné až v konkrétní situaci.
Obecně bych ráda zdůraznila, že pacient či jeho zákonný zástupce má právo v souladu s ustanovením § 31 odst. 2 písm. c) citovaného zákona o zdravotních službách být informován o jiných možnostech poskytnutí zdravotních služeb, jejich vhodnosti, přínosech a rizicích pro pacienta. Pacient či jeho zákonný zástupce pak má právo volit z těchto alternativ, jaká konkrétní péče mu bude poskytnuta. Právo pacienta či zákonného
zástupce volit z alternativ péče, která je lege artis a kterou mu lékař nabízí, neznamená právo rozhodnout o tom, že bude poskytnuta péče, která není v souladu s pravidly vědy a uznávanými postupy. Pacient není odborníkem, který by mohl rozhodovat, co je na náležité odborné úrovni a co není. Pacient či jeho zákonný zástupce má tedy právo výběru z lékařem nabízených alternativ, které jsou
v daný okamžik pro konkrétního pacienta a jeho zdravotní stav lege artis. To však neznamená, že by měl pacient či rodič právo sám určit, že mu bude poskytnuta péče, která nesplňuje kritéria náležité odborné úrovně, tedy non lege artis. Může si určit, jakou péči chce v mezích lege
artis, nemůže si určit péči non lege artis.
V souladu s ustanovením § 45 odst. 1 zákona o zdravotních službách má poskytovatel zdravotních služeb povinnost poskytovat péči na náležité odborné úrovni Nikde není zakotvena povinnost zdravotníků plnit přání pacienta bez ohledu na jeho zdravotní stav.
Ke konkrétním bodům porodních plánů je výhodné, aby se vyjádřili alespoň dva lékaři se specializovanou způsobilostí v daném oboru, a vaše pracoviště pak postupovalo v souladu s tímto doporučením. Je tedy dobré, pokud by doporučení pro postupy během porodu mohli společně vytvořit např. dva lékaři, ať již obecně předem, či při vyjádření ke konkrétním přáním rodičky, aby toto rozhodnutí bylo konsenzuální. K péči o novorozence by bylo vhodné identicky postupovat dle doporučení lékaře či lékařů pediatrie a neonatologie. Doporučuji však také ve vnitřním řádu poskytovatele zdravotních služeb předem stanovit pravidla, která musí osoby přítomné porodu (otec či další blízké osoby rodičky) dodržovat, tak aby nenarušily poskytování zdravotní péče matce i novorozenému dítěti. Takto je možné vymezit např. pravidlo, že o tom, kdy bude dítě předáno doprovázející osobě (tatínkovi, babičce), rozhodne lékař neonatolog podle zdravotního stavu dítěte. Je vhodné ubezpečit rodiče, že zdravotničtí pracovníci jsou připraveni udělat maximum pro jejich spokojenost, nesmí však být ohroženo zdraví matky či dítěte, a také rodiče informovat
o tom, že poskytnutí péče na náležité odborné úrovni je prioritou, neboť toto je velmi důležité pro zdraví obou pacientů.
Poskytnutí neodkladné péče dítěti po porodu tak, aby nedošlo k poškození jeho zdraví či dokonce smrti, musí mít přednost před přáním rodiče. Teprve tehdy, kdy je zdravotní stav dítěte stabilizovaný, nevyžaduje poskytnutí neodkladné péče, pak je prostor pro vzájemnou blízkost dítěte a jeho rodičů či jiných osob.
Narození dítěte je v životě rodičů velká událost, je citlivě vnímána. Z těchto premis musí vycházet i etický a citlivý přístup zdravotníků. Život a zdraví matky i dítěte jsou ovšem beze sporu prioritou, jejich ochrana musí mít přednost před splněním přání rodičů.
Mgr. MUDr. Dita Mlynářová
Komentáře vytvořeny pomocí CComment