Zdravotnické právo, hygiena, drogy

Ona absurdní podmínka souhlasu obou zákonných zástupců nezletilého dítěte u takových výkonů, které mohou „podstatně negativně ovlivnit zdravotní stav a kvalitu života nezletilce“, už naštěstí ze zákona zmizela. Docházelo kvůli tomu ke spoustě absurdních situací a obtíže
činil i výklad, které výkony jsou ty „podstatně negativně ovlivňující…“, neboť pokud vzal lékař
celou věc do důsledků, mohl dojít k závěru, že takovým výkonem je téměř každý. Na žádost komory a dalších lékařských organizací bylo novelizováno ustanovení § 35 odst. 1 a 2 zákona č. 372/2011 Sb. , o zdravotních službách. To uvádí, že při poskytování zdravotních služeb nezletilému pacientovi je třeba zjistit jeho názor na poskytnutí zamýšlených zdravotních služeb, jestliže je to přiměřené rozumové a volní vyspělosti jeho věku. Tento názor musí být zohledněn jako faktor, jehož závažnost narůstá úměrně s věkem a stupněm rozumové a volní vyspělosti nezletilého pacienta. Nezletilému pacientovi lze tedy zamýšlené zdravotní služby poskytnout i na základě souhlasu jeho samotného, jestliže je provedení takového úkonu přiměřené jeho rozumové a volní vyspělosti odpovídající jeho věku.
Ošetřující lékař tedy vždy posoudí, zda je pacient vzhledem ke svému věku dostatečně rozumově a volně vyspělý, aby postačil jeho souhlas,
anebo zda si raději s ohledem na zmíněné vlastnosti pacienta vyžádá souhlas jeho zákonného zástupce. Žádným právním předpisem není stanoven výčet, u kterých výkonů postačí souhlas nezletilého pacienta a u kterých je potřeba souhlasu zákonného zástupce (a s ohledem na výše uvedené už vůbec není definováno, zda a v jakých případech je třeba souhlasu obou zákonných zástupců). Poskytnutí zdravotních služeb na základě souhlasu nezletilého pacienta nebrání tomu, aby ošetřující zdravotnický pracovník podal zákonnému zástupci informaci o poskytnutých zdravotních službách
nebo zdravotním stavu nezletilého pacienta.
Ke zmíněnému souhlasu stačí zákonný zástupce (pokud se lékař nespokojí se souhlasem nezletilého pacienta) pouze jeden, lékař není povinen aktivně pátrat po názoru druhého rodiče. Ovšem v případě, že druhý z rodičů sám aktivně projeví nesouhlas, situace se komplikuje. Lékař rozhodně nemůže postupovat tak, že souhlas prvního zákonného zástupce obdržel dříve než nesouhlas toho druhého, proto zamýšlené zdravotní služby může poskytnout. Správný postup je ten, že lékař provedení výkonu prozatím odloží, od nesouhlasícího zákonného zástupce vyžádá
negativní revers a zaznamená všechny další podstatné skutečnosti do zdravotnické dokumentace. Rodiči, který s poskytnutím péče souhlasí, doporučí podat soudu návrh na ustanovení tzv. kolizního opatrovníka, který rozpor mezi oběma rodiči odstraní a přikloní se na jednu či druhou stranu. Tento podnět soudu nemůže z důvodu povinné mlčenlivosti lékař podat sám, neboť vůči občanskoprávnímu soudu nemá zákonný průlom do
této mlčenlivosti. Pokud by však lékař došel k závěru, že odmítáním navrhované péče jeden ze zákonných zástupců porušuje svou rodičovskou zodpovědnost a povinnosti z ní vyplývající, může podnět podat sám, ale nikoli k soudu, nýbrž k orgánu sociálně-právní ochrany dětí pověřeného obecního úřadu (OSPOD), vůči kterému tímto plní svou signalizační povinnost, tudíž je dán průlom do zákonem stanovené povinné mlčenlivosti.
Naprosto totéž platí při kolizi v názorech mezi samotným nezletilým pacientem a jeho rodičem.
Všechny uvedené zásady se týkají toliko odkladné péče, tedy té, která nemá zamezovat bezprostřednímu ohrožení života či zdraví
dítěte. Pokud by šlo o péči neodkladnou, zde zákon řeší situaci zcela výslovně – podle § 35 odst. 3 zákona č. 372/2011 Sb. , v takovém případě
rozhodne o poskytnutí neodkladné péče sám ošetřující lékař, bez ohledu na stanovisko rodičů, příp. samotného nezletilého pacienta.