Výpověď v práci, dohoda o ukončení pracovního poměru, "výpověď dohodou"

Je nesporné, že svou úmyslnou neomluvenou absencí porušíte základní povinnost zaměstnance konat osobně a podle pokynů zaměstnavatele práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době (jak vyplývá z § 38/1 písm. b) zákoníku práce).
Zákoník práce neumožňuje zaměstnavateli Vás v souvislosti s úmyslnou neomluvenou absencí sankcionovat (ve smyslu udílení pokut či jiných plateb, je však nezbytné si uvědomit, že na Vaší straně může vzniknout odpovědnost za případnou škodu zapříčiněnou Vaší neomluvenou pracovní absencí.
Dle § 250/1 zákoníku práce platí, že zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným (tzn. nedbalostním či úmyslným) porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Jako základní povinnost zaměstnance je v této souvislosti samozřejmě možné označit závazek zaměstnance chodit do práce v souladu s uzavřenou pracovní smlouvou (či vnitřními předpisy zaměstnavatele).
Zaměstnanec, který odpovídá za škodu podle § 250 zákoníku práce je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav.
Co se týče limitace náhrady škody, je vhodné vědět, že byla-li škoda zaměstnancem způsobena z nedbalosti, může zaměstnavatel po zaměstnanci vymáhat náhradu škody maximálně ve výši rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, pokud však zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu úmyslným porušením svých povinností, není výše náhrady škody nijak limitována (§ 257/2 zákoníku práce). V případě škody způsobené úmyslně může zaměstnavatel navíc po zaměstnanci požadovat i ušlý zisk.
Svou odpovědnost za škodu, kterou případně stávajícímu zaměstnavateli neomluvenou absencí způsobíte, můžete určitým způsobem zmírnit s využitím § 2902 občanského zákoníku. Dle tohoto ustanovení platí, že kdo může a má vědět, že poruší svou právní povinnost (mimo jiné tedy i povinnost smluvní), oznámí to bez zbytečného odkladu osobě, které z toho může újma vzniknout (zde se jedná o Vašeho stávajícího zaměstnavatele), a upozorní ji na možné následky. Splní-li oznamovací povinnost, nemá poškozený právo na náhradu té újmy, které mohl po oznámení zabránit.
V současné chvíli Vám proto lze doporučit (jste-li rozhodnut přestat před uplynutím dvouměsíční výpovědní doby chodit do práce) vyrozumět svého stávajícího zaměstnavatele (a to písemně, přičemž jeden podepsaný stejnopis tohoto vyrozumění si ponecháte a druhý doručíte zaměstnavateli doporučeně s dodejkou či osobně oproti podpisu) o svém úmyslu přestat chodit do práce (a poučit ho o možných následcích).
Tímto způsobem bude Váš stávající zaměstnavatel informován o Vašem úmyslu porušit pracovní smlouvu a bude se moci dle toho zařídit (zejména za Vás opatřit s dostatečným předstihem pracovní náhradu).
Shora uvedenému lze samozřejmě předejít v případě, kdy bude Váš pracovní poměr ukončen dohodou se zaměstnavatelem (§ 49 zákoníku práce), která může být uzavřena i po podání výpovědi (v této dohodě byste podanou výpověď vzal zpět, zaměstnavatel by s tím vyslovil souhlas a zároveň byste sjednali, k jakému datu bude Váš pracovní poměr ukončen).