Na práva poskytovaná zaměstnanci podle § 232 zákoníku práce má zaměstnanec nárok tehdy, pokud zaměstnavatel rozhodl, že studium zaměstnance ke zvýšení kvalifikace, kterým se rozumí i její získání, je v souladu s jeho potřebou. Zákoník práce přitom nevyžaduje uzavření dohody či smlouvy o zvýšení kvalifikace, pouze podle § 234 umožňuje zaměstnavateli se zaměstnancem uzavřít v souvislosti se zvyšováním kvalifikace kvalifikační dohodu. Ke vzniku nároků přiznávaných zaměstnanci podle § 232 však stačí pouhé jednostranné rozhodnutí zaměstnavatele, že studium ke zvyšování kvalifikace je v souladu s jeho potřebou. Průkazným dokladem takového rozhodnutí zaměstnavatele je pak i to, že v souladu s tímto rozhodnutím jsou zaměstnavatelem zaměstnanci přiznána a začnou být poskytována práva podle § 232. Pokud tedy zaměstnavatel rozhodl, že studium zaměstnance ke zvýšení kvalifikace, kterým se rozumí i její získání, je v souladu s jeho potřebou a takto s ním vyslovil souhlas, je povinen zaměstnanci poskytovat volno podle § 232 zákoníku práce.
Zaměstnavatel je oprávněn sledovat průběh a výsledky zvyšování kvalifikace zaměstnance; poskytování pracovních úlev může zastavit, jen jestliže
a) zaměstnanec se stal dlouhodobě nezpůsobilým pro výkon práce, pro kterou si zvyšuje kvalifikaci,
b) zaměstnanec bez zavinění zaměstnavatele po delší dobu neplní bez vážného důvodu podstatné povinnosti při zvyšování kvalifikace.
Poskytování pracovního volna je tedy možné zastavit pouze z výše uvedených důvodů, které u Vás nenastaly.
Komentáře vytvořeny pomocí CComment