Dle § 371/1 a 3 zákoníku práce platí, že náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity podle odstavce 1 přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání.
Změní-li se podstatně poměry poškozeného (tzn. zaměstnance po pracovním úrazu), které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, může se poškozený i zaměstnavatel domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností (§ 390/1 zákoníku práce).
V rámci rozsudku ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1490/2000, dospěl Nejvyšší soud mimo jiné k těmto závěrům:
"… Škoda, která vzniká následkem nemoci z povolání, spočívá též ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity nebo částečné invalidity). Ke ztrátě na výdělku dochází proto, že pracovní schopnost zaměstnance byla následkem nemoci z povolání snížena (omezena) nebo zanikla, a účelem náhrady za ztrátu na tomto výdělku je poskytnout přiměřené odškodnění zaměstnanci, který není schopen dosahovat takový výdělek, jaký měl před poškozením.
Pro závěr, zda došlo k podstatné změně poměrů, je nezbytné porovnat poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (pro uznání invalidity nebo částečné invalidity), a nové poměry poškozeného.
Vedle těchto okolností subjektivní povahy, kdy poškozený zaměstnanec dá způsobem nevzbuzujícím pochybnost najevo, že by nebyl dále výdělečně činný, i kdyby následků nemoci z povolání nebylo, stejné důsledky nastávají, vznikne-li na straně poškozeného objektivní překážka, která mu sama o sobě zabraňuje v jeho uplatnění na trhu práce. Takovou překážkou vylučující jakékoli uplatnění poškozeného na trhu práce, je bez ohledu na existenci nebo neexistenci následků nemoci z povolání, rovněž výkon vazby, který, jak z povahy věci vyplývá, dočasně fyzicky znemožňuje výkon pracovní činnosti ať již v závislém nebo obdobném pracovním vztahu. Takováto skutečnost představuje podstatnou změnu v poměrech poškozeného, rozhodných pro vznik nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, neboť výkon vazby sám o sobě znemožňuje poškozenému dosahovat na trhu práce stejného výdělku jako před poškozením. Opačný názor by znamenal, že by byl zaměstnavatel povinen hradit újmu, která poškozenému vznikla zcela nezávisle na nemoci z povolání z důvodů, které s následky nemoci z povolání v žádném případě nesouvisí … "
Rozdíl mezi současným výdělkem Vašeho kamaráda (ve formě pracovní odměny odsouzeného) a jeho průměrným výdělkem před pracovním úrazem není zapříčiněn následky pracovního úrazu, nýbrž výkonem trestu odnětí svobody (přičemž za tuto skutečnost nemůže samozřejmě bývalý zaměstnavatel Vašeho kamaráda nést žádnou odpovědnost). Jelikož pak výkon trestu odnětí svobody představuje objektivní překážku pro jakékoli uplatnění Vašeho kamaráda na trhu práce (tzn. také jako uchazeče o zaměstnání zařazeného do evidence úřadu práce), lze skutečně výkon trestu odnětí svobody považovat za podstatnou změnu poměrů Vašeho kamaráda, která jeho bývalého zaměstnavatele opravňuje se domáhat změny v úpravě jeho povinností (zde povinnosti k placení náhrady ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti).
Komentáře vytvořeny pomocí CComment