Dle Zákoníku práce je zaměstnavatel povinen vyplatit mzdu nebo náhradu mzdy zaměstnanci nejpozději do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti, ovšem dle § 141 zákoníku práce je počátek běhu lhůty k podání okamžitého zrušení pracovního poměru rozhodný poslední den následujícího měsíce po měsíci, za který náleží mzda.
Dle insolvenčního zákona je dlužník tedy zaměstnavatel v úpadku jestliže má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. A to tak, že zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Dlužník má také povinnost sám na sebe podat insolvenční návrh pokud je předlužen.
Insolvenční návrh můžete jako zaměstnanci podat nezávisle na podání výpovědi, pokud splňujete výše uvedené podmínky insolvenčního zákona. Zároveň jakožto zaměstnanci se nemusíte do insolvenčního řízení přihlašovat formou přihlášky pohledávek, stačí o tom uvědomit insolvenčního správce a předat mu potřebné listiny odůvodňující vaše mzdové nároky. Nároky zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele se řeší dle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. O nárocích rozhoduje Úřad práce. Mzdové nároky můžete uplatnit nejvýše za 3 kalendářní měsíce rozhodného období.
V případě, že nepodáte na zaměstnavatele insolvenční návrh je možné řešit nároky z neuhrazených mezd též u civilního soudu.
Komentáře vytvořeny pomocí CComment