Informace, kterou jste obdrželi, je - bohužel pro Vašeho kolegu - pravdivá. Vše je zakotveno v § 2820/1 občanského zákoníku, dle něhož platí, že:
„Vzniklo-li v souvislosti s … nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění … proti jinému právo na náhradu škody …, přechází tato pohledávka … okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil …“
Je nesporné, že Váš kolega způsobil svému zaměstnavateli škodu. Zaměstnavatel má tudíž proti Vašemu kolegovi právo na její náhradu. Jelikož však byl zaměstnavatel proti vzniku škody pojištěn a pojišťovna tuto škodu nahradila (jako pojistné plnění), přešlo zaměstnavatelovo právo na náhradu škody ze zaměstnavatele na pojišťovnu (a to ze zákona).
V současné chvíli tedy Váš kolega neodpovídá za vzniklou škodu svému zaměstnavateli, nýbrž pojišťovně (jelikož došlo k přechodu tohoto práva). Pojišťovna je tudíž po Vašem kolegovi oprávněna vymáhat právo (resp. pohledávku), které na ní ze zaměstnavatele přešlo.
Jedním dechem je však nutné dodat, že by nemuselo být tak zle. V tomto ohledu odkazuji ještě jednou na výše citované ustanovení občanského zákoníku a zdůrazňuji, že na pojišťovnu přechází pouze a jen takové právo na náhradu škody, které má vůči škůdci pojištěná osoba. V tomto případě tedy přešlo na pojišťovnu pouze takové právo na náhradu škody (resp. pouze taková pohledávka), jaké má (resp. měl) zaměstnavatel.
Je totiž nutné si uvědomit, že pokud zaměstnanec způsobí svému zaměstnavateli z nedbalosti škodu, neodpovídá za ní v celé její výši, nýbrž pouze do limitu čtyřapůl násobku svého průměrného měsíčního výdělku. Konkrétně dle § 257/2 zákoníku práce platí, že:
„Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek. “
Váš kolega by proto svému zaměstnavateli neměl odpovídat za celou vzniklou škodu, nýbrž pouze do výše čtyřapůlnásobku svého průměrného měsíčního výdělku. Právě tato pohledávka (tedy i v této výši) pak přešla ze zaměstnavatele na pojišťovnu. Pojišťovna by tak po Vašem kolegovi neměla vymáhat více, než kolik činí čtyřapůlnásobek jeho průměrného měsíčního výdělku.
Je samozřejmě možné, že pojišťovna zaujme jiné stanovisko – bude například tvrdit, že škoda byla způsobena mimo pracovní dobu Vašeho kolegy a proto se na ní limitace dle zákoníku práce nevztahuje. V takovém případě doporučuji Vašemu kolegovi, aby se proti postupu pojišťovny bránil, a to s pomocí advokáta:
www.advokatikomora.cz (a to advokáta, který se zabývá oblastí pracovního či občanského práva).
_____________________________
Právní předpisy zmiňované v odpovědi:
zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník
zákon č. 262/2006 Sb. , zákoník práce
Komentáře vytvořeny pomocí CComment