Náhrada škody, odpovědnost za škodu

Ona mi vyšla vstříc s tím, že její bývalý přítel, který měl její auto na několik dní půjčené, předával mému příteli, protože obě jsme v době předání byly mimo město, ve kterém žijeme. Po několika hodinách předání auta kamarádka napsala mému příteli SMS zprávu, že auto svěřuje pouze jemu a přeje si, aby ho řídil pouze on, ačkoliv přítel neměl o toto auto žádný zájem a s touto SMS zprávou nesouhlasil. Příteli se nelíbilo, že mu tuto SMS napsala až několik hodin po předání auta, aniž by se o tom pobavila předem se mnou.   O půjčce auta NEEXISTUJE žádná písemná zpráva s podpisy předávajícího i přebírajícího v papírové podobě. Jen SMS viz výše. Já jsem si auto vypůjčila bez přítelova vědomí (i bez jejího) a to v době, kdy byl v práci a potřebovala jsem nutně odvézt syna. Bohužel jsem měla dopravní nehodu, ke které došlo poté, co jsem špatně zařadila. Auto "přeskočilo" do neutrálu a dostala jsem smyk. Neporušila jsem žádné dopravní předpisy ani povolenou rychlost, plně jsem se věnovala řízení. Prostě to byla pouze nešťastná shoda okolností. Při smyku jsem narazila přední částí vozu do svodidel a zlehka jsem zničila nárazník a přední světlo. Zadní částí vozu jsem narazila do svodidel na druhé straně komunikace a poškrábala jsem lak a mírně promáčkla kufr auta. Na auto nebyla uzavřena havarijní pojistka. Protože jsem touto autonehodou nezpůsobila škodu nikomu dalšímu ani jsem nepoškodila svodidla apod. , auto bylo dále pojízdné, nebyl důvod volat k nehodě PČR. S autem jsem dojela do nejbližší vesnice a požádala o pomoc svého známého (který nemá, živnostenské oprávnění, jako automechanik, ale má vybavenou dílnu a opravám automobilů se věnuje jako svému koníčku). Požádala jsem ho o pomoc v tom smyslu, aby dal auto do takového stavu, kdy s ním kamarádka bude schopná odjet a užívat ho do doby, než se domluvíme na náhradě škody. (Takže se jednalo o takovou prvotní provizorní opravu, která nebyla myšlena jako definitivní náhrada škody).   Bohužel jsem si auto po autonehodě nevyfotografovala, ale dle známého, který auto opravoval, byla způsobena škoda na autě ve výši 3.000 – max. 5.000 Kč. O této menší nehodě byla kamarádka informována a s touto „provizorní“ opravou souhlasila. Shodou okolností byl zrovna pátek (státní svátek) a kamarádka auto v neděli potřebovala pojízdné vrátit. Můj známý tedy auto přes víkend provizorně opravil tak, aby se s ním dalo jezdit do doby, než se domluvíme, jak budeme postupovat dál. Já jsem se kamarádce omluvila, uznala jsem svou chybu, popsala jsem jí, jak k nehodě došlo, přiznala jsem jí i to, že to celé byla pouze má vina a že můj přítel o tom, že si auto půjčuji, nevěděl. Nabídla jsem jí několik variant řešení (např. že najdu autorizovaný autoservis a poprosím o předběžnou kalkulaci ceny za opravu a případně můžeme oslovit i více autoservisů a ceny porovnat, nebo necháme mého známého, aby sehnal náhradní díly a auto na mé náklady opravil a s čím by si neporadil, nebo by kamarádka nebyla spokojena, bychom poté nechali na autoservisu, případně jsem nabízela, abychom se dohodli na nějaké částce jako odškodném). Kamarádka si auto převzala (bez jakékoliv písemné dohody a bez jakéhokoliv sepsání škody, která byla na autě způsobena po nehodě) s tím, že se spojíme a domluvíme se co dál. Asi po týdnu mne kontaktovala s tím, že se se svým novým přítelem obrátili na autoservis, který si vybrali a tam škodu označili za "totální", vystavili papír se spoustou závad (včetně těch, které na autě prokazatelně byly již před nabouráním např. to že nesvítí přední dálkové světlo) a uvedli, že k této škodě došlo v důsledku nárazu ve vysoké rychlosti. S tím zásadně nesouhlasím, protože jsem jela rychlostí do 60 km/h mimo obec. Další účastník silničního provozu, který u nehody byl jako řidič protijedoucího vozu a bezprostředně po nehodě jsme spolu mluvili a řekl mi, že viděl, že jsem jela pomalu a že se ani nediví, že jsem dostala smyk, neboť auto bylo na sjetých zimních pneumatikách. Navíc při nárazu nedošlo ani k žádnému zásadnímu poškození svodidel, takže opravdu nešlo o devastující náraz ve vysoké rychlosti). Tento autoservis vyčíslil opravy celého auta na 28.000 – 32.000 Kč. Kamarádka mne oslovila s tím, že by mi auto odprodala za 34.000 Kč tj. za cenu za jakou jí ho minimálně před půl rokem koupili její rodiče v autobazaru. Já jsem jí na to odpověděla, že o koupi auta nemám zájem, že bych ráda našla jiné řešení a že nesouhlasím ani s vyjádřením autoservisu. A také, že se v žádném případě nezříkám své viny a chci situaci vyřešit. Ona mi na to odpověděla, že nadále bude komunikovat pouze s mým partnerem, kterému auto její známý předal a který (dle jejího názoru), byl tedy za auto zodpovědný – i přesto, že mu po několika hodinách po předání auta napsala tu SMS viz výše. Můj partner jí odpověděl v tom smyslu, že nemá zájem auto odkoupit a že ho celá záležitost mrzí, ale tím, že se vše dělo bez jeho vědomí, necítí za situaci vinu a máme se domluvit na řešení my dvě mezi sebou, protože jsme byly předem mezi sebou o půjčce auta domluvené a přítel v žádném případě nesouhlasil s tím, že si auto půjčuje na sebe. (SMS několik hodin po půjčení auta viz výše) Znova jsem ji tedy kontaktovala s nabídkou, ať se domluvíme na nějakém smírném řešení mezi sebou. Že jí buď pomohu auto prodat, nebo uhradím náklady za opravy vzniklé nárazem, případně se můžeme domluvit na nějaké (pro obě dvě akceptovatelné částce), kterou jí budu splácet. (Jsem třetím rokem v insolvenci a momentálně nemám možnost, zaplatit jednorázově nějakou vyšší částku.) Kamarádka mi odpověděla, že s tím nemá problém, a tak jsme již byli domluveni. Po několika dnech mě zkontaktovala, že v řešení celé záležitosti ji bude zastupovat dále její nový přítel, že po domluvě s ním s mojí variantou opravy i náhrady škody nakonec nesouhlasí a že to dále se mnou řešit nebude ona, ale její nový přítel, k čemuž asi před 14 dny došlo. Znovu jsem mu tedy zopakovala své možnosti a vysvětlila aktuální situaci, kdy je pro mne nereálné zaplatit takto vysokou částku, jakou požaduje. A on mi tedy nabídl, že mi půjčí 34.000 Kč, uzavřeme smlouvu o půjčce a já mu budu peníze 34 měsíců splácet po 1.000 Kč/měsíčně a auto mi přenechají. Označil to jako návrh smírného řešení celé záležitosti s tím, že pokud se nedomluvíme, bude náhradu škody vymáhat po mém příteli, který byl podle jejich názoru za automobil zodpovědný, a tudíž by měl škodu uhradit on. Pokud bych na jeho návrh přistoupila, slíbil že se to mého přítele vůbec nebude týkat. Já jsem si vzala nějaký čas na rozmyšlenou a zatím jsem nic nepodepsala, protože chci znát Vaše řešení této situace. Nelíbí se mi nátlak, který na mě vyvíjí (snažil se mě zatlačit i k tomu, ať si peníze půjčím od svých rodičů, o kterých slyšel, že jsou na tom finančně "velmi dobře", "vyhrožuje" mi, že buď podepíšu Dohodu o půjčce nebo bude peníze "tvrdě" vymáhat po mém partnerovi atd.). Také nesouhlasím s tím, že má kamarádka auto od chvíle, co jej ode mne převzala, dále běžně využívá, každý den s ním jezdí, aniž by na autě byla provedena nějaká oprava. A po mě se chce náhrada plné částky, za kterou bylo auto prý pořízeno s odůvodněním, že autoservis označil škodu jako "totální". Ráda bych také komunikovala pouze s kamarádkou, jakož to s majitelkou automobilu. Ne s jejím novým partnerem, který je pro mne cizím člověkem a z mého pohledu nemá s celou záležitostí nic společného. Ráda bych celou situaci vyřešila a nechci se vyhýbat následkům za chybu, kterou jsem udělala. Ale zároveň je pro mne jejich navrhované řešení momentálně neakceptovatelné a jsou i některé věci, které mi na celé situaci opravdu vadí a mám potřebu se bránit. S čím tedy ještě potřebuji poradit:
1. Kdo je tedy vlastně za škodu zodpovědný? Já jako řidička, která auto nabourala, k čemuž se plně přiznávám, nepopírám to a také přiznávám, že jsem si auto vzala bez vědomí svého partnera, který v té době nebyl doma a nemohl tedy situaci nijak ovlivnit, nebo můj partner? (Který se nijak oficiálně za automobil nezaručil, pouze existuje SMS zpráva, ve které ho kamarádka nabádá k tomu, aby auto řídil pouze on a že ho svěřuje pouze jemu.)
2. Může se případ dostat, až před soud?
3. Jak se mohu bránit v případě, že nesouhlasím s tím, že mám zaplatit celou částku, za kterou se auto pořizovalo před půl rokem a navíc, když ho kamarádka dále používá a půjčuje ho i svému novému příteli?
4. Jakým způsobem tedy dojít k částce za způsobenou škodu, která by byla akceptovatelná pro nás obě – mě i kamarádku?
5. Jak se mohu bránit, když se mi nelíbí nátlak, který je na mě vyvíjen cizí osobou?
6. Jak mám nadále v situaci postupovat? Jaké je pro mne v dané situaci nejlepší možné řešení?
7. Jak se z této situace mohu s partnerem dostat s co možnými nejmenšími následky?
Předem děkuji za Váš čas a Vaši odpověď. S pozdravem a přáním pěkného dne Eliška.