Nový občanský zákoník oproti předchozímu občanskému zákoníku rozlišuje v závazkových vztazích zajištění a utvrzení dluhu. Dluh lze utvrdit ujednáním smluvní pokuty nebo uznáním dluhu (§ 2010 odst. 1 NOZ).
Uznání dluhu podle nového občanského zákoníku 2014
Uznání dluhu se až na mále změny od původní právní úpravy neliší. Uznání dluhu bylo do 31. 12. 2013 rozděleno do právní úpravy uznání dluhu obsažené v obč. zákoníku a právní úprava uznání závazku upravené v obch. zákoníku. Nový občanský zákoník tento utvrzovací instrument sjednotil do jedné úpravy.
Uznání dluhu je jednostranné adresované právní jednání, kterým dlužník uznává vůči věřiteli svoji povinnost zaplatit dluh co do důvodu a výše. Požadavek písemné formy zde zůstal zachován.
V uznání dluhu musí být mj. vyjádřena kauza (důvod uznání). Dlužník musí dluh podrobněji specifikovat. Nestačí pouhá formulace – uznávám dluh vůči tobě.
Dlužník může uznat peněžité i nepeněžité dluhy, nesplatné dluhy stejně jako již promlčený dluh. Nově není podstatné, zda dlužník o promlčení věděl. Dlužník může uznat dluh, který již byl uznán v minulosti např. rozsudkem. K uznání dluhu ze hry nebo sázky se nepřihlíží. Uznání dluhu má vliv na závazek ručitele, jen pokud s tím ručitel vyslovil souhlas. Uzná-li dluh pouze jeden z manželů, má to účinky i vůči druhému manželovi, jde-li o případy běžné správy.
Uznáním dluhu ze strany dlužníka počne běžet nová desetiletá promlčecí doba ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Pokud dlužník v uznání uvede dobu, do které dluh splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby. Určení doby, do které dlužník zaplatí dluh, nemá vliv na splatnost toho závazku.
Př. Dlužník má povinnost zaplatit kupní cenu do 21. 4. 2014. Dne 12. 4. 2014 uzná dluh vůči svému věřiteli a zaváže se ho splnit do 24. 6. 2015. Věřitel však nemusí čekat až do 24. 6. 2015 zda dlužník svůj dluh skutečně uhradí a hned po splatnosti závazku tj. 22. 4. 2014 se může domáhat svého práva u soudu.
Uznání dluhu zakládá vyvratitelnou právní domněnku o existenci dluhu v uznané výši v okamžiku tohoto uznání. V procesním řízení dochází k přenesení důkazního břemene o trvání dluhu z věřitele na dlužníka. Věřitel má před soudem výhodnější postavení, neboť nemusí prokazovat právní důvod (např. smlouvu) svého závazku. Dlužník musí přinést důkaz o tom, že jeho závazek již neexistuje nebo nikdy neexistoval.
Z obchodního zákoníku byla převzata právní úprava konkludentního uznání dluhu placením úroků nebo částečným plněním, které se považují za uznání dluhu, buď do částky, z níž dlužník úroky platí, nebo do zbytku dluhu vyplývá-li to z okolností jednání dlužníka
Zdroj: Mgr. Veronika Křížová, Bezplatná právní poradna online
Komentáře vytvořeny pomocí CComment