Pracovní právo - nezařazené dotazy

Odpověď na Váš dotaz rozdělím pracovně do 2 částí:
1/ Vymezení pracovní činnosti v pracovní smlouvě:
Dle § 34/1 písm. a) zákoníku práce musí každá pracovní smlouva obsahovat mimo jiné vymezení druhu práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat. Druh sjednané práce bývá v pracovních smlouvách zpravidla vymezen jedním nebo několika málo slovy (např. vrátný, kuchař, uklízečka, lékař, učitel, mzdová účetní, řidič nákladního auta apod.). Není samozřejmě vyloučeno, aby byl druh sjednané práce v pracovní smlouvě vymezen podrobněji, v tomto ohledu je podstatné, jakým způsobem sjednal Váš známý práci vrátného se svým zaměstnavatelem v pracovní smlouvě.
Vymezení druhu sjednané práce tak představuje pouze určité mantinely, v jejichž rámci je zaměstnavatel oprávněn zaměstnanci přidělovat práci. Toto pravidlo je zakotveno v § 38/1 zákoníku práce, dle něhož je od vzniku pracovního poměru:
- zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy (tedy dle sjednaného druhu práce v pracovní smlouvě), platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem,
- zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy (tedy opět v rámci sjednaného druhu práce) v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.
Sjednal-li Váš známý ve své pracovní smlouvě druh práce pouze jako „vrátný“, může mu zaměstnavatel přidělovat veškerou práci, která s tímto druhem práce souvisí (sjednal-li Váš známý druh práce jinými slovy, může být řešení této otázky samozřejmě odlišné).
Konkretizace jednotlivých pracovních činností, které spadají do daného druhu práce je některými zaměstnavateli prováděna prostřednictvím tzv. pracovní náplně. Jedná se o zákonem neupravovaný organizační předpis zaměstnavatele, ve kterém zaměstnavatel stanoví základní zásady organizace práce a pracovních postupů zaměstnance (vyplývající ze sjednaného druhu práce). Pracovní náplň je jednostranným právním jednáním zaměstnavatele, tzn. že zaměstnavatel může pracovní náplň konkrétnímu zaměstnanci vydat (a popř. změnit) kdykoli dle vlastního uvážení. Pracovní náplň však pouze upřesňuje organizaci práce v rámci sjednaného druhu práce, pomocí pracovní náplně nelze měnit sjednaný druh práce (v pracovní náplni tak není možné vymezit práci vrátného tak, že by zahrnovala i činnosti, které evidentně spadají např. do druhu práce údržbář). Ke změně sjednaného druhu práce je totiž vždy zapotřebí shoda zaměstnance i zaměstnavatele (a z toho vyplývající změna pracovní smlouvy).
Pro získání představy o tom, jaká pracovní činnost může například spadat do druhu práce „vrátný“ lze nahlédnout do přílohy nařízení vlády o katalogu prací ve veřejných službách a správě (nař. č. 222/2010 Sb. , v platném znění), kde je v bodě 1.06.08 činnost vrátného definována (dle jednotlivých platových tříd) následovně:
„1. platová třída
1. Kontrola příchodů a odchodů pracovníků i návštěvníků včetně poskytování informací a namátkové kontroly příručních zavazadel odcházejících. Kontrola příjezdů a odjezdů všech druhů vozidel ve vrátnici.
2. Výdej klíčů, zavírání a otevírání objektů, provádění obchůzek objektů, sledování bezpečnostních signalizačních zařízení.
2. platová třída
1. Kontrola a evidence příjezdů a odjezdů dopravních prostředků z uzavřených areálů, hlídání, střežení a bezpečnostní dohled na parkovištích.
3. platová třída
1. Kontrola a evidence příjezdů a odjezdů dopravních prostředků s náročným režimem pro vstup, pohyb po areálu a jeho opouštění, spojená s inkasem peněz, hlídáním, střežením a bezpečnostním dohledem na parkovištích. “
Pracuje-li Váš známý jako vrátný v objektech, které bývají navštěvovány i lidmi s malými dětmi, je dle mého názoru přípustné, aby zaměstnavatel po Vašem známém požadoval i výpomoc s transportem dětských kočárků do vyšších pater těchto objektů, neboť tato činnost de facto souvisí se zajišťováním přístupnosti daného objektu a může být tudíž zařazena do katalogu prací vrátného.

2/ Odpovědnost za újmu na zdraví či životě:
Došlo-li by při transportu dětského kočárku k újmě na zdraví či životě dítěte, bude nutné rozlišovat soukromoprávní a veřejnoprávní odpovědnost za takovou újmu:
a/ Soukromoprávní odpovědnost:
Dle § 2914 občanského zákoníku platí, že kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. V režimu soukromého práva tedy bude za případnou újmu na zdraví či životě dítěte odpovídat primárně zaměstnavatel Vašeho známého.
Pokud by újmu na zdraví či životě dítěte Váš známý zavinil (tzn. pokud by jednal úmyslně či nedbale a toto jednání by bylo v příčinné souvislosti se vzniklou újmou), mohl by se jeho zaměstnavatel (poté, co by újmu vůči rodičům dítěte odčinil) domáhat náhrady po Vašem známém.
Dle § 257/2 zákoníku práce platí, že výše zaměstnavatelem požadované náhrady škody způsobené zaměstnancem z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.
Pokud by tedy Váš známý způsobil z nedbalosti újmu na zdraví dítěte, bude za tuto újmu odpovídat jeho zaměstnavatel. Pokud zaměstnavatel Vašeho známého odčiní rodičům dítěte újmu na zdraví dítěte např. částkou 300.000,- Kč, bude oprávněn se následně domáhat náhrady takto vyplacené částky po Vašem známém, ovšem pouze do výše čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku. Rozdíl mezi čtyřapůlnásobkem průměrného výdělku Vašeho známého a částkou 300.000,- Kč již zaměstnavateli nikdo nenahradí.
Pokud by Váš známý naopak způsobil újmu na zdraví či životě dítěte úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek, mohl by se po něm jeho zaměstnavatel domáhat nahrazení celé částky, kterou před tím vyplatil rodičům dítěte.
b/ Veřejnoprávní odpovědnost:
Na tomto místě se budu zabývat pouze těmi případy, kdy by Váš známý zavinil újmu na zdraví či životě dítěte z nedbalosti (neboť nepředpokládám, že by tak Váš známý učinil úmyslně).
Došlo-li by v důsledku nedbalosti Vašeho známého k úmrtí dítěte, mohlo by být jeho jednání kvalifikováno jako trestný čin usmrcení z nedbalosti (§ 143 trestního zákoníku), za který pachateli hrozí trest odnětí svobody až na tři léta nebo zákaz činnosti (pokud by soud shledal, že Váš známý porušil některou z povinností, které vyplývají z jeho povolání, mohl by mu být uložen trest odnětí svobody až na 8 let).
V případě nedbalostního způsobení újmy na zdraví dítěte by mohl být Váš známý shledán vinným spácháním trestného činu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 147 trestního zákoníku) nebo ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 148 trestního zákoníku), za které hrozí trest odnětí svobody až na 4 léta (v prvním případě) či až na 1 rok (ve druhém případě) nebo trest zákazu činnosti.
Pokud by Váš známý způsobil z nedbalosti újmu na zdraví dítěte a zároveň při tom neporušil žádnou ze svých pracovních povinností, mohl by být shledán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle § 49/1 písm. b) zákona o přestupcích, za který mu může být uložena pokuta do 20.000,- Kč.
Bude-li Váš známý shledán vinným ze spáchání trestného činu či přestupku, nebude v případném trestním či přestupkovém řízení jeho zaměstnavatel nijak figurovat (tzn. že se bude jednat o výlučnou odpovědnost Vašeho známého).